Historie

Kuffnerové se postupně nesmazatelně zapsali do tváří měst Břeclavi, Vídně a Sládkovičova. Podnikali v cukrovarnictví, pivovarnictví a zemědělství. Stali se představiteli židovských obcí, starosty, zakládali nadace, věnovali se sociálním a humanitárním otázkám. Zůstala po nich rozsáhlá stavební činnost i cenné umělecké sbírky. Za všechny tyto zásluhy byli na přelomu 19. a 20. století povýšeni do šlechtického stavu.

Ze všech ekonomicky prosperujících břeclavských židovských rodin (Bittner, Hoffman, Stein, Höllander, Goldreich aj.) se nejvíce prosadila rodina Kuffnerů, která svým významem překročila nejen rámec původního lichtenštejnského panství, ale sehrála výraznou úlohu i v hospodářském rozvoji habsburské monarchie, zejména v odvětví cukrovarnictví a pivovarnictví.

Cukrová řepa patřila v českých zemích od počátku 19. století k hojně využívaným zemědělským surovinám a postupně mělo vlastní cukrovar téměř každé větší město. V celkové produkci se ale jen málokdo dokázal vyrovnat stále dynamičtěji se rozvíjejícímu cukrovarnickému impériu Kuffnerových, kteří patřili v Břeclavi k původním familiantským rodinám (tedy rodinám, jež měly ve městě úředně povolený pobyt). Mistrně využili hospodářské a společenské emancipace židovské vrstvy obyvatelstva v první polovině 19. století a během několika následujících desetiletí již náleželi k nejvýznamnějším židovským rodinám rakousko-uherské monarchie. Vážnost i postavení na společenském žebříčku dokládá i udělení šlechtických titulů pro členy všech tří hlavních větví rodu v druhé polovině 19. století.

Původ rodu Kuffnerů

Za prvního známého předka rodu můžeme považovat Judu Löbla, syna Samuela z Bučovic, který zemřel jedné šábesové noci v roce 1731. Víme, že roku 1720 si pronajímá zdejší knížecí palírnu (vinopalnu) a zakládá rodinnou podnikatelskou tradici. Jinak to byl famózní hráč šachu a kníže Josef Václav z Lichtenštejna mu z vděčnosti za vyhranou partii s jistým francouzským markýzem, jež se uskutečnila roku 1723, nechal v Břeclavi při Mariánském mostě postavit dům č. p. 98. Dům zůstal v majetku rodiny až do roku 1938 a byl zničen při spojeneckém náletu v listopadu 1944.

V roce 1787 při vydání patentu o přijetí nového jména i příjmení židovských obyvatel (museli mít stálé německé příjmení a vybrat si osobní jméno ze seznamu 109 povolených mužských a 35 ženských jmen) přijala rodina příjmení Kuffner. Knížecí palírnu si s úspěchem předávali potomci, kteří pak také postupně obchodovali s vlnou, zásobovali rakouské armády v době napoleonských válek, založili tradici týdenních trhů s obilím v Břeclavi či vyráběli likéry a rosolku. Nechyběla ani výstavba sladovny a pronájem lichtenštejnského pivovaru.
K velké koncentraci rodinného majetku významně přispěly i výhodné a bohaté věno přinášející sňatky. Po celé 19. století se v nebývalé míře spojují různé kuffnerovské rodové linie, nápadný je i vysoký počet sňatků mezi bratranci a sestřenicemi prvního stupně. Stále narůstající společenské postavení Kuffnerů v rámci monarchie dokládají rovněž sňatková spojení s významnými židovskými podnikatelskými rodinami – prostějovskými Hamburgery a Ehrenstammy, vídeňskými Iritzery a Holitzery a cukrovarnickými dynastiemi Strakoschů a Redlichů.
V roce 1849 dochází v důsledku revolučních událostí ke zrušení familiantského zákona a k možnosti volného pohybu židovského obyvatelstva. Této situace využívá část příslušníků rodiny Kuffnerů, jmenovitě Ignaz a jeho bratranec Jacob, kteří se se svými rodinami stěhují na předměstí Vídně, kde zakupují pivovary. V hlavním městě rakouské monarchie potom vytvářejí dvě hlavní rodové vídeňské linie. Koupí pozemků a vybudováním cukrovaru v tehdejším hornouherském městě Diószeg (dnešní slovenské Sládkovičovo) v roce 1867 dochází ke vzniku slovenské rodové linie zastoupené Karlem Kuffnerem (mladším synem Jacoba) a jeho rodinou.

Původní břeclavská větev rodiny dosahuje svého hospodářského a společenského vrcholu v osobě Hermanna Kuffnera, hlavního strůjce cukrovarnického komplexu (1862) a rozsáhlých hospodářských dvorů. Tato stěžejní kuffnerovská větev vymírá bezdětným Ludwigem Kuffnerem v roce 1937, po ženské linii potom pokračuje v Kanadě.

Rakouské i slovenské rodové linie jsou nuceny opustit své působiště v letech 1938–1939 a část jejich rodinných příslušníků zemřela v nacistických vyhlazovacích táborech. Potomci přeživších našli nové domovy především ve Spojených státech amerických. Kuffnerové kromě dosažení nesporných hospodářských a společenských úspěchů působili též v oblastech sociálních, humanitárních, filantropických nebo stavitelských. Zakládali nadace, ovlivňovali stavební či sociální prostředí svého hospodářského zázemí, dosáhli pozic starostů, důležitých funkcí v průmyslově-hospodářských komorách apod. Zejména pak vídeňská a slovenská rodová větev se stala proslulou díky své sbírce výtvarného umění. Dodnes můžeme stopy kuffnerovské činnosti vidět v Břeclavi (cukrovarnický komplex, činžovní domy, synagoga, židovská obřadní síň), ve Vídni (pivovar Ottakringer, městské domy, observatoř) a ve Sládkovičově (kaštel, park s mauzoleem, cukrovar a přilehlá výstavba).

Časová osa

1720

Předek rodu Jehuda Lejb bar Šmuel si v Břeclavi (něm. Lundenburgu) pronajímá knížecí vinopalnu.

1723

Kníže Josef Václav z Lichtenštejna daruje Jehudovi Lejbovi dům č. p. 98 na náměstí.

1787

Wolf při povinném přejímání německých jmen a příjmení pro svoji rodinu získává příjmení Kuffner.

1849

Bratranci Ignaz a Jacob Kuffnerové se s rodinami stěhují na předměstí Vídně a zakládají nové rodové linie.

1850

Zakoupení pivovaru v Ottakringu (dnes 16. vídeňský okres).

1862

Zahájení činnosti Kuffnerova cukrovaru v Břeclavi.

1867

Výstavba cukrovaru v Diószegu (dnešním Sládkovičově).

1878

Povýšení Ignaze Kuffnera do šlechtického stavu s predikátem „Edler von Kuffner“.

1887

Dokončení stavby Kuffnerovy hvězdárny ve Vídni. Architekt Franz von Neumann ml.

1892

Židovská obřadní síň v Břeclavi. Architekt Franz von Neumann ml.

1900

Povýšení Hermanna Kuffnera do šlechtického stavu s predikátem „Edler von Kuffner“.

1904

Povýšení Karla Kuffnera na uherského barona s predikátem „de Diószegh“.

1924

Kuffnerové prodávají „Kuffnerův akciový cukrovar“ v Břeclavi.

1938

Nucený prodej pivovaru Ottakringer, arizace majetku a emigrace rodiny Moritze Kuffnera z Vídně do Švýcarska.

1939

Raoul Kuffner prodává své podíly v cukrovaru v Diószegu a s rodinou emigruje do USA.